Dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je chybný vývoj kyčelního kloubu, který ovlivňují genetické faktory i faktory okolí jedince. DKK je charakteristická mimořádnou uvolněností kyčelního kloubu a změnami tvaru kloubní jamky a nebo kloubní hlavice femuru.

DKK psa nepředstavuje pro postižená zvířata rozsudek smrti, tvrdí zvěrolékaři. Uvedené tvrzení podporují i zkušenosti a znalosti z lidské medicíny, které získali lékaři u podobného onemocnění člověka. Postižené zvíře sice nelze vyléčit a v podstatě je vyloučeno z dalšího chovu, díky ohleduplným, láskyplným opatřením v životě psa však lze do značné míry zaručit, že bude pes i s tímto postižením žít bez bolestí a problémů. V neposlední řadě zde hraje svou důležitou roli správná výživa psa vysoce kvalitním kompletním krmivem.

Schéma pánve a stehenních kostí
A) svislá osa pánve
B) přední okraj křížové kosti
C) kyčel
D) kyčelní kloub
E) zacpaný otvor
F) stehenní kost
G) patela
H) sézamské kosti

Kyčelní kloub a anatomická místa pro posouzení DKK
1. kraniolaterální hrana acetábulu
2. kraniální okraj acetábulu
3. hlavice stehenní kosti
4. jamka hlavice stehenní kosti
5. zářez na acetábulu
6. kandální hrana acetábulu
7. horní okraj acetábulu
8. spojka hlavice a krčku stehenní kosti
9. fossa trochanterica

Lehká subluxace hlavice stehenní kosti
Kloubní prostor je rozšířený

Kloubní jamka je skoro úplně plochá
Hlavice je jen částečně zasunutá do kloubní jamky. Šipky ukazují artrotické změny charakterizované reakce kostního podkladu.

Výborné postavení acetábulu a hlavice stehenní kosti
Hlavice je těsně uložená do kloubní jamky.

Kloubní šterbina je rovnoměrná, ale hlavice je jen částečně pokrytá horním acetabulárním okrajem

Hlavice je subluxována z acetábulu
Horní prostor je rozšířený a hlavice je jen částečně pokrytá kloubní jamkou.

Dobré utváření kyčelního kloubu
Kloubní jamka dobře pokrývá hlavici stehenní kosti. Kloubní štěrbina je stejná po celém obvodě.

Příznaky onemocnění

Potíže a příznaky onemocnění DKK jsou velmi mnohostranné: dosahují od mírně snížené zatížitelnosti psa až po těžké zchromnutí následkem chronické degenerace tkání se zánětlivými ložisky. Jinými typickými příznaky jsou: neochota nebo neschopnost vystoupit po schodech nebo po nich sestupovat, ztížené vstávání ze sedu nebo z polohy vleže, poskakování, podobné běhu zajíce, při zrychleném tempu, kulhání po námaze, vratký krok, chrupavé zvuky při chůzi a mnoho dalšího. Někteří psi přenášejí těžiště dopředu, aby tak odlehčili kyčlím a zbavili je nadměrného tlaku. U takových psů vypadá přední část jejich těla mnohem lépe, než zadní. V zásadě platí, že kyčelní klouby jsou slabinou takto postižených psů a mohou se i při normální aktivitě poranit snáz, než u zdravých jedinců (např. seskokem z pohovky nebo trochu drsnějším skotačením s kamarády)

Diagnóza DKK

DKK nelze diagnostikovat na základě pozorování pohybu, aktivity, způsobu, jak pes leží a pod. Výše popsané příznaky onemocnění mohou být vyvolány i jinými nemocemi. Z tohoto důvodu je ve všech případech, kdy je třeba rozhodnout, zda jde opravdu o problémy způsobené DKK, nutné provést úplné ortopedické a radiologické vyšetření dříve, než lze definitivně určit diagnózu. Přesnou dignózu DKK musí stanovit zkušený zvěrolékař za pomoci RTG snímků kloubů, nejdříve ve věku 18 měsíců, nejlépe však až ve věku 24 měsíců.

Vliv životního prostředí: žádný intenzivní odchov, žádné předčasné zatěžování

Bylo prokázáno, že za vznik příznaků DKK mohou mít vliv i faktory životního prostředí psa - především jeho výživa (intenzita růstu): Psi ze stejného vrhu mohou mít podle vlivu prostředí DKK, nebo se u nich projevit nemusí. Další potomstvo sourozenců, kteří byli nebo nebyli postiženi DKK, však trpí DKK se stejnou četností. To znamená, že o tom, zda se DKK projeví navenek (ve fonotypu psa), rozhodují vlivy prostředí, ve kterém pes vyrůstá. Prostředí však nijak neovlivňuje dědičnými vlohami podmíněnou možnost onemocnět DKK nebo předávat vlohy k DKK potomstvu.

U vloh k DKK: důležitý je především restriktivní odchov

Velké množství onemocnění kostry psa bývá způsobeno u rostoucího štěněte nadměrným přísunem energie (intenzivní odchov), jde tedy o získaná onemocnění. Příliš velké množství energie urychluje růst velikosti kostí a tělesných rozměrů psa, aniž by mohla držet s tímto překotným růstem krok také mineralizace kostí. Následek je nasnadě: měkčí kosti se potýkají se zvýšenou tělesnou hmotností a vznik růstových poruch je pak nevyhnutelný. Postihne-li taková zvýšená intenzita růstu, způsobená výživou (tedy rozhodně není nevyhnutelná) psa s vlohami pro vznik DKK, může to vést až k fatálním následkům. Rychle stoupá riziko těžkých následků, potíží a dokonce i celkového zchromnutí. To znamená, že bychom měli štěňata vždy odchovat restriktivně, štěňata by tedy v období růstu neměla nikdy dostávat nadbytek energie. Pozorování ukazují, že kromě restriktivního odchovu štěňat přispívá významnou měrou k tomu, že se příznaky DKK začnou u psa projevovat podstatně později nebo dokonce vůbec ne, i snížená tělesná aktivita štěněte. Pro štěně je velmi důležité vyhnout se během prvního roku jeho života delší tělesné námaze, nevhodný je např. jogging s majitelem, tahání nákladu, intenzivní trénink agility nebo dlouhé běhání při kole. Ostatně i pro psy bez rizika vzniku DKK je jen vhodné, nezačneme-li je trénovat příliš brzy, protože takový trénink může nepříznivě působit na vývoj kloubů a vést k onemocněním pohybového aparátu, jež se svými projevy podobají DKK.

Život pro psy s DKK

Při podezření na DKK by měla být vždy na prvním místě s jistotou stanovená diagnóza. Protože je nemožné stanovit definitivně jistou diagnózu DKK jen na základě vnějších projevů nebo veterinárního prohmatání kloubů, musí se zhotovit rentgenové snímky kloubů. Na základě RTG vyšetření lze odlišit jiné - vyléčitelné - příčiny potíží psa od skutečné DKK. Intenzivní vyšetření a správná diagnóza se pro psa rozhodně vyplatí. Musíme se uvědomit, že diagnóza DKK rozhodně neznamená automatický rozsudek smrti pro psa! Protože DKK je polygenně děděný jev, mohou se projevy tohoto onemocnění velmi silně lišit. Někteří psi nebudou mít žádné nebo jen velmi nepodstatné problémy a DKK u nich objevíme jen náhodou. Jiní psi mohou mít více bolestí, ale jejich potíže lze poměrně lehce zvládnout přiměřenými cviky a opatrně podávanými prostředky, tlumícími bolest (pod dohledem zvěrolékaře!).

Jen několik málo psů má tak silné bolesti, že je třeba je uspat. Jediným účinným opatřením, jak tlumit DKK, je dobře promyšlený chovatelský plán. Majitelé psů, postižených DKK, mohou plemeni prospět tím, že nechají svá postižená zvířata sterilizovat. V závislosti na stupni skutečných potíží psa bychom měli společně se zvěrolékařem dobře zvážit, jaká opatření budou právě pro naše zvíře nejlepší. Obecně platí, že je třeba psům bránit v jakýchkoliv skocích a jiných nárazových zatíženích kloubů. Obecně však také platí, že lze kloubům ulehčit tím, že se postaráme o silný rozvoj svalů v okolí kloubů, což může snížit tlak na klouby a tím i subjektivní problémy psa. Proto je vhodné se psem pravidelně cvičit. Na prvním místě je plavání, protože má pří nejmenší zátěži kloubů nejpříznivější vliv na vývoj svalů psa.

U psa - vývoj schématu k posouzení DKK

Dr. M. Flückiger, Univerzita v Curychu, Švýcarsko

Spolehlivou informací o stavu kyčlí zvířete můžeme získat pomocí rentgenových snímků. Celosvětově však chybí jednotný systém interpretace RTG snímků kyčelních kloubů u psa. V Západní Evropě s výjimkou Anglie, se používá model F.C.I. (Fédération Cynologique Internationale). Posuzuje se míra subluxace a artrotických změn jamky i kloubní hlavice. Rozlišuje se 5 stupňů DKK, počínaje stupněm A-normálně vyvinuté kyčle až po stupeň E-vysoký stupeň DKK. Jednotlivé stupně DKK jsou definovány heslovitě. V Anglii se používá schématizovaný systém interpretace. Devíti různým znakům se podle stupně zjištěných změn přisuzuje 0 - 6 bodů a součet bodů všech sledovaných znaků odráží celkový stupeň DKK. Rozdělení stupňů podle F.C.I. se v Anglii nepředpokládá. V USA se rozlišuje celkem 7 stupňů DKK (excelent, good, fair, borderline, mild, moderate, severe), detailní popis jednotlivých stupňů však není k dispozici.

V každém systému posuzování se vyskytují na přechodu mezi jednotlivými stupni problémy s přiřazením kyčelního kloubu k příslušnému stupni DKK, protože hranice nejsou ostře vymezeny a jsou plynulé. U určitého počtu psů proto může docházet k různému zařazení. Nejednotné zařazování podle stupňů DKK vede samozřejmě ke sporům mezi jednotlivými odborníky a k napětí mezi majiteli psů a komisemi pro DKK. Mezi sousedními zeměmi zjišťujeme u jednotlivých plemen nápadně velké rozdíly ve frekvenci DKK. V Německu je podle nejnovějších údajů 84% všech německých ovčáků prosto DKK, zatímco ve Švýcarsku je to jen 47%, třebaže po celou dobu existence tohoto plemene docházelo mezi oběma zeměmi k čilé výměně chovných jedinců.

Aby mohla být četnost výskytu DKK u psů potlačena, musí být rozvinut jednotný a účinný systém potírání dysplazie kyčelního kloubu. Cílem musí být jednoznačné rozlišení chovných zvířat od nechovných a možnost odhadnout vhodnost jednotlivých psů pro speciální úlohy. K tomu je třeba jednoznačně uznávané schéma posouzení stavu jedince. Toto schéma musí být objektivní a srozumitelné, musí poskytovat reprodukovatelné výsledky, zaručovat pro všechna plemena správnou diagnózu, orientovat se podle směrnic F.C.I. a umožňovat posuzování zasílaných rentgenových snímků.

V současné době vyvíjíme schéma posuzování, které vyhoví oběma výše uvedeným kritériím. Toto schéma kombinuje metodicky exaktní britský model ve zpřísněném tvaru, přizpůsobeném nejnovějším poznatkům, s rozdělením stupňů DKK podle F.C.I. V tomto schématu se posuzuje šest různých radiografických parametrů:

- Norbergův úhel
- vztah mezi středem hlavice femuru a dorsálním okrajem pánve
- tvar kraniolaterálniho okraje pánve
- vývoj subchondrální kosti na kraniálním okraji pánve
- deformace hlavice femuru a výrůstky na jejích okrajích
- vertikálně probíhající stín kosti kaudálně na krčku femuru (Morganova linie)

Každý parametr se podle stupně změn ohodnotí známkou 0 - 5. Hodnota 0 znamená normální parametr, hodnota 5 změny parametru vysokého stupně. Čísla se pro každý kyčelní kloub sčítají a podle směrnic F.C.I. se z výsledku odvozuje stupeň DKK zvířete. Stupeň DKK zvířete určuje stav horšího kyčelního kloubu.

K posouzení kvality našeho schématu jsme podle něj analyzovali rentgenové snímky více než 2.100 psů celkově více než 100 plemen. Výsledky uvedené analýzy, které máme k dispozici, opravňují závěr, že je s pomocí uvedeného schématu možné přiřadit psy pětistupňové stupnici hodnocení F.C.I. podle objektivních kritérií. Dalším přínosem je, že teprve na základě tohoto schématu bude možné kvantifikovat rozdíly ve vývinu kyčelního kloubu u jednotlivých plemen. Naše pozorování potvrzují, že vznik DKK je podmíněn především dvěma faktory, a to nedostatečným kaudálním ventrálním úhlem kloubní pánve a volným kyčelním kloubem. Naše schéma může bez problémů nahradit modely posuzování DKK podle F.C.I., stejně jako britské a americké komise DKK a pomoci tak mezinárodně sladit interpretaci DKK. Výraznou měrou by to zjednodušilo srovnání nálezů a úspěchů při potírání DKK v různých zemích.

Jednak vyvážená výživa, tak i přiměřený pohyb mají značný vliv, nikoliv zásadní, na konečný stupeň klinického projevu DKK, zjištěný při rentgenodiagnostice DKK v příslušném věku psa. Základní geneticky danou predispozici vůbec nezmění a neodstraní, ale u postižených jedinců významně ovlivní nejen stupeň pozitivity DKK, ale ve svém důsledku také stupeň klinických příznaků a pohybových obtíží psa.Dnes však existují možnosti, jak vysokému stupni finálního projevu DKK předejít, nebo jak jeho důsledky zmírnit. Řešením je zdravá a vyvážená výživa a zdravý životní styl.

Informace uváděné o restringovaném odchovu štěňat vychází z doby, kdy vědecké poznatky v oboru dietetiky psů nebyly na dnešní úrovni a kdy ještě chovatelé neměli k dispozici vyvážená kompletní krmiva, respektující specifické potřeby dozrávajícího opěrného systému mladých psů velkých plemen. Se vzrůstajícím zájmem lidí o chov malých zvířat pokročila i věda o kus dál a tak na Veterinárním kongresu veterinárních lékařů malých zvířat v Baden-Badenu již ( !!! ) v roce 1995 odezněly rovněž nové vědecké poznatky o nezbytné potřebě restringovaného ( střídmého ) krmení velkých plemen psů ( kolem 40 kg a více v dospělosti ). Jde zejména o kritickou fázi při dosažení cca 6.měsíce věku, kdy končí hlavní růstová fáze a tělo psa dorostlo zhruba 80 % své tělesné výšky.

Přirozeně, že nyní kosti ještě nejsou zralé a jsou nedostatečně mineralizované. To je naprosto fyziologický jev, kdy kostní buňky nejdříve rostou a postupně se v nich ukládají minerální látky, tzv. mineralizují. U velkých a obřích plemen psů proto kostra zcela dozrává až ve věku cca 18. měsíců. Jak v hlavní růstové fázi tak i v kritické fázi dozrávání kostry je potřeba zabránit „překotnému růstu“ štěňat. To znamená, že je musíme krmit střídmě a nepřekrmovat je živinami, jak tuky ( energie ) tak i bílkovinami ( stavební látky ). Zde neplatí, že hodně znamená více. Právě naopak, v dobré víře a v dobrém úmyslu můžeme napáchat hodně škod na těle mladého psa, někdy bohužel až nevratných. Obzvláště důležité je nepřekrmovat mladé psy bílkovinami, aby překotně nerostla svalová hmota, která svou narůstající hmotností přetěžuje celý opěrný systém, zejména dlouhé kosti a klouby. Proto musíme ve fázi dozrávání kostry zařadit krmiva s nižším podílem bílkovin v krmné dávce ( tzv. restringovat ).

Přísun tuků má být taky střídmý aby nevznikala obezita, avšak musí být dostatečný k tomu, aby pokryl vysokou potřebu energie jednak pro růst těla, ale také pro zvýšenou pohybovou aktivitu „pubertálních“ psů. Dnes již jsou na trhu kompletní granulovaná krmiva, která respektují tyto speciální potřeby mladých psů. Bohužel však zde musím konstatovat, že na trhu jsou i taková granulovaná krmiva, která jsou sice deklarována jako kompletní krmivo pro štěňata velkých plemen ( dnes komerčně módní trend v krmivářském průmyslu ), ale která těmto novým vědeckým poznatkům a ani potřebám psů vůbec neodpovídají. Psi jsou tak zbytečně překrmováni živinami anebo je dostávají v nesprávném poměru a poruchy opěrného systému na sebe nenechávají dlouho čekat.

Veterinární statistiky z „kulturních zemí“ jsou neúprosné a jednoznačné. Současná populace psů trpí „civilizačními“ nemocemi lidí, způsobenými nezdravou výživou, jako jsou obezita, poruchy růstu pohybového aparátu, poruchy kardiovaskulárního systému, různé poruchy trávení a neposledně i poruchy nervového systému. Česká republika v tom není výjimkou. Většina populace psů zde nestrádá kvantitou živin, spíš jejich přebytkem anebo nesprávným poměrem. Při vyvážené výživě, podle současných poznatků, není nutné mladého psa omezovat v jeho přirozené pohybové aktivitě, jak praví dobré rady z minulosti.

Právě naopak, pro zdravý a harmonický růst je potřeba mladému psovi dopřát dostatek pohybu, aby se celý opěrný systém měl šanci správně utvářet a přebytečnou energii mohl spotřebovat a ne ukládat ve formě tuku. Nesmí však být přetěžován ( enormně zatěžován nucenou aktivitou ), když už sám nechce, nebo když už vlastně ani nemůže a vyžaduje fázi odpočinku a regenerace. Proto je potřeba přizpůsobit pohybovou aktivitu individuální potřebě konkrétního psa, v závislosti na individuálním temperamentu, vitalitě, trénovanosti a také denní době a počasí. Ve srovnání s krmivy pro malá štěňata, která se většinou zdržují poblíž feny nebo chovatele, by však krmiva pro mladé psy měla obsahovat více energie ve formě tuků ( více spontánního pohybu a větší zájem o soupeření o své sociální postavení, počínající pohlavní aktivita, počínající sportovní aktivita a trénink,…. ). Ale pozor, všeho s mírou! Při náznaku ukládání „dětského špeku“ je potřeba podíl tuků v krmné dávce snížit.