Napsali o nás
Vybrané štěně pozorujeme, je-li přiměřeně čilé a chová se přirozeně. Mělo by být také ve správné kondici. Nemá být hubené, ale tělo má mít pevné a kompaktní. Pohublé štěně s velkým bříškem bývá častěji začervené, než dobře najedené.
Při lehkém prohmátnutí těla a končetin by jej nemělo nic bolet. Vezmeme-li ho do náruče, bývá překvapivě těžké.
Při pohlazení - na zádech proti srsti, má být srst lesklá, pevná a přiměřeně pružná. To nám také odhalí kůži, která by měla být beze strupů, velkého množství lupů, holých míst, skvrn (kromě pigmentových), objevit můžeme i bleší trus (malá černá zrnka).
Oči, uši, čenich by měly být čisté bez výtoků nebo zarudnutí.
V tlamičce si prohlédneme zuby, dásně, jazyk - sliznice by měly být růžové. Mléčných zubů by měl být plný počet, protože výrazná chudozubost může předznamenat problémy i s růstem zubů trvalých. U některých plemen jsou chybějící zuby důvodem k vyřazení z chovu. Také velké odchylky od správného skusu (než povoluje standard plemene - nejběžnější bývá nůžkový), mohou později psovi komplikovat život.
Prohlédneme i okolí konečníku, jestli tam štěně nemá zbytky průjmu a ze stejného důvodu také tlapky. Pokud zrovna vykonává potřebu, zkontrolujeme i trus, jestli je tuhý a nejsou-li v něm cizopasníci nebo jejich části.
Při prohlídce štěňátka s průkazem původu si zkontrolujeme i jeho označení, jestli souhlasí s uvedeným číslem v evidenci (průkazu původu). Každý klub má pro své plemeno určené jiné místo a způsob tetování. Tetuje se do pravého nebo levého ucha, do pravé nebo levé předkolenní kožní řasy a to ještě různými směry. Je to řada čísel, někdy doplněná písmeny a nejčastěji má barvu - zelenou nebo červenou nebo černou. Tetování musí být dobře čitelné s předpokladem, že tomu tak zůstane, i když štěně (ucho, tělo) vyroste. Není-li, měl by chovatel zařídit (po dohodě s klubem) nápravu. Později, už u majitele, s tím bývají velké potíže. Je-li štěně čipované, těžko budeme mít u sebe čtečku. Kontrolu můžeme provést až u veterináře takto vybaveného.